Blog: Když mi interiér i káva „chutnají“ jako jedna báseň

A_jednabasen_2014_7

03.06.2014

Líbí se mi, když člověk dbá na detaily, které třeba mnozí ani nepostřehnou. O to víc mě vždy potěší, když objevím dokonale sladěný interiér, kde se mohu dobře najíst a dát si výtečnou kávu. V dnešní době už někteří majitelé restaurací pochopili, že nestačí zákazníkovi nabídnout jen dobré jídlo a pití, ale že se chce u nich v restauraci či kavárně člověk cítit pohodlně. Na tom by měl být založen tento byznys především.

I kdybych byla v kavárně, kde by mi zkušený barista nabídl to nejlepší espresso lungo, ale seděla bych přitom na velmi nepohodlné židli, v interiéru bych vnímala nesoulad materiálů a la „každý pes jiná ves“ a soused od vedlejšího stolu by foukal cigaretový dým přímo pod můj nos, rozhodně by mi za tento zážitek nejlepší káva nestála a už bych se do takové kavárny nevrátila.  Vím, že mnozí tuto záležitost vůbec neřeší a je jim jedno, v jakém prostředí si vychutnají dobrou kávu. Jsem prostě jiná, proto to řeším. Prostředí, které mě obklopuje, řeším dokonce více než to samotné kafe :-). Jsem detailistka, k mé profesi interiérové designérky to prostě neodmyslitelně patří. Líbí se mi, když si restaurace „nebastlují“ interiér sami a raději si přizvou odborníky. 

Není mým záměrem dělat reklamu restauraci Jedna báseň v Brně - Bohunicích (pro „rejpaly“: majitele téměř neznám, rozhodně z tohoto článku nic nemám, vyjma mého dobrého pocitu :-). Musím však uznat, že celé pojetí tohoto podniku se povedlo na výbornou. Líbí se mi celkový koncept interiéru, opakování vzoru z autorských tapet na opěradlech židlí, a takové detaily, jako je například sladěná grafika na obalu jídelního lístku či webových stránek s interiérem. Vtipně působí i stěna s autorskou tapetou, na které je zkombinovaná velkoformátová fotografie s vyobrazením dvou sedících lidí (resp. jejich klínů) s grafickým motivem koleček použitým na ostatních stěnách prostoru restaurace. Líbí se mi, když věci nejsou prvoplánové, a když se nad určitým prvkem v interiéru musí člověk trošku zamyslet. Ať se již jedná o nějaký umělecký předmět, obraz či třeba autorskou tapetu. Na návrhu interiéru se podílela agentura Kreatura, grafik na volné noze Ondřej Hauser a studio Happy Fish. Vím, že si teď podřezávám větev, když tu chválím svou konkurenci, ale prostě si myslím, že výsledek za pochvalu stojí.

Abych ale pořád nechválila, nedávám těmto kreativcům úplně čistou jedničku, ale jedničku s mínusem. Mínus dávám černobílým pruhovaným tapetám nalepeným na přepážkách jednotlivých boxů v Jedné básni v centru. Ne proto, že by se mi snad tapety nelíbily, ale proto, že se slabším jedincům při pohledu na ně začne brzy točit hlava. Takže se pak po dvou deci vína cítíte, jako byste vypili dvojnásobné množství ;-).

Čistý design, výtečná gastronomie založená na čerstvých regionálních surovinách, osvěžující domácí limonády, příjemná obsluha, nekuřácké prostředí, voda z kohoutku zdarma, bezplatné připojení k Wi-Fi. Co více si přát od místa, kde se chce člověk skvěle najíst, vyřídit pár pracovních mailů, a nesmrdět přitom cigaretovým kouřem? Nejen, že jídlo chutná jako „jedna báseň“, ale tyto dva brněnské podniky (restaurace v Bohunicích i Wine & Coffee bar v centru na ulici Sukova) na mě působí přátelsky, mají rodinného ducha a cítím se zde jako zákazník, o kterého personál pečuje, protože dává do byznysu srdce. Bohužel, ve většině brněnských restaurací tomu tak není a člověk si v nich občas připadá jako vetřelec, který někoho otravuje.

Jste-li Brňák, nebo jen Brnem projíždíte a chcete mít ten správný požitek z dobrého jídla připravovaného z čerstvých regionálních potravin, ochutnat dobré víno z Jižní Moravy, vynikající caffé Vergnano, domácí limonády nebo mošty z regionu, pak vězte, že obě „Jedny básně“ jsou těmi pravými místy, kde budou plně uspokojeny nejen Vaše mlsné jazýčky, ale ocitnete se v interiéru, který, ač nový,  má přesto svou duši.

.................................................................................

Fotografie u článku: Oldřich Hrb a Jakub Jíra

Tisk